Provádění speciálních geotechnických prací - Mikropiloty

ČSN EN 14199 Norma ČSN EN 14199 Provádění speciálních geotechnických prací - Mikropiloty stanovuje všeobecné zásady pro provádění, kontrolu a dohled nad prováděním, zkoušení a vypracování staveništní dokumentace pro mikropiloty. Tyto prvky speciálního zakládání staveb jsou buď vrtané s průměrem dříku do 300 mm, nebo ražené s průměrem dříku, nebo příčným rozměrem do 150 mm. Nejsou omezeny svoji délkou. Norma se skládá z 11 kapitol a 7 informativních příloh. V první kapitole jsou uvedeny základní definice pro mikropiloty a pro jejich dělení. Druhá kapitola obsahuje normativní odkazy. V třetí kapitole je celkem 32 názvů a definic pojmů používaných při provádění mikropilot. Čtvrtá kapitola uvádí soupis informací, které je třeba pro návrh a provádění mikropilot získat. V páté kapitole jsou požadavky na geotechnický průzkum pro návrh a realizaci mikropilot a to jak všeobecné, tak i speciální. Šestá kapitole se zabývá stavebními materiály a hmotami potřebnými pro realizaci těchto základových prvků. Jde především o požadavky na ocel jakožto výztužných prvků na straně jedné a o požadavky na cementovou injekční směs, cementovou maltu, popřípadě beton a jejich komponenty na straně druhé. Kapitola obsahuje odvolávky na příslušné normy týkající se vrtaných i ražených pilot a betonu. Sedmá kapitola se zabývá speciálními požadavky na návrh mikropilot, geometrickými výrobními tolerancemi a ostatními specifickými požadavky týkajícími se rozmisťování mikropilot, jejich rozšiřováním a spojením s nadzákladovou konstrukcí. Těžištěm osmé kapitoly jsou technologické zásady provádění vrtaných i ražených mikropilot, tj. příprava pracoviště, technologie vrtání a ražení, manipulace s výztuží a její skladování a instalace, provádění zálivky, injektáž a reinjektáž mikropilot. V deváté kapitole jsou uvedeny požadavky na dohled, zkoušení a kontrolu mikropilot. Značná pozornost je věnována požadavkům na provádění statických zatěžovacích zkoušek mikropilot. V desáté kapitole jsou zpracovány požadavky na vypracování prvotní dokumentace týkající se provádění mikropilot. Kapitola obsahuje návody na vypracování staveništní dokumentace. Konečně v 11 kapitole jsou zvláštní požadavky týkající se bezpečnosti práce a stavebních postupů a ovlivňování sousední zástavby v průběhu provádění mikropilot. Text normy je doplněn celkem 11 vysvětlujícími obrázky. Informativní příloha A předkládá tabulky s přehledem základních pracovních postupů při provádění vrtaných (tab. A.1) a ražených (tab.A.2) mikropilot. V příloze B jsou uvedeny směrnice pro stanovení velikostí geometrických výrobních tolerancí. Příloha C se zabývá minimální velikostí krytí výztuže a ocelových nosných prvků na místě betonovaných mikropilot vystavených účinkům agresivního prostředí podle EN 206-1. Tabulka však ve většině případů bohužel odkazuje na národní zkušenosti, jež by měly být zapracovány ve formě národní poznámky. Příloha D obsahuje údaje týkající se rychlosti postupu koroze ocelových prvků v základové půdě. Uvedené údaje pro dobu 5 a 25 let vycházejí z měření, zbylé údaje pro 50, 75 a 100 let jsou extrapolovány. V příloze E jsou některá doporučení týkající se zkoušek ve vrtech a předběžné injektáže zejména v rozpukaných horninách. Přílohy F, resp. G uvádějí vzory staveništních protokolů pro vrtané, resp. ražené mikropiloty. Norma je ukončena přehledem bibliografie. Český překlad této normy obsahuje 2 národní poznámky týkající se informativních příloh C a D.