ČSN EN 14046

Tato zkušební metoda je navržena jako optimalizovaná simulace intenzivního procesu aerobního kompostování a stanoví úplnou biodegradabilitu zkoušeného materiálu při řízených aerobních podmínkách kompostování. Inokulum se skládá ze stabilizovaného a vyzrálého kompostu pocházejícího, pokud je to možné, z kompostování organické frakce komunálního pevného odpadu. Zkoušený materiál se smísí s inokulem a převede se do statické nádoby na kompostování, kde proběhne intenzivní kompostování za optimálních podmínek vzhledem ke kyslíku, teplotě a vlhkosti, při zkušební době trvající obvykle 45 dní či déle. V průběhu aerobní biodegradace zkoušeného materiálu vznikají jako konečné produkty oxid uhličitý, voda, minerální sole a nové mikrobiální buněčné složky (biomasa). Oxid uhličitý vznikající ve zkušebních nádobách a v nádobách se slepým pokusem se sleduje kontinuálně, nebo se stanovuje v pravidelných intervalech a sečtená množství pak představují kumulativní produkci oxidu uhličitého. Procento biodegradace vychází z porovnání množství oxidu uhličitého vzniklého ze zkoušeného materiálu s maximálním množstvím oxidu uhličitého, které by bylo možné z tohoto zkoušeného materiálu získat a které se vypočítá z analyticky stanoveného obsahu celkového organického uhlíku (TOC). Toto procento biodegradace však nezahrnuje množství uhlíku přeměněného na novou buněčnou biomasu, které není proto v průběhu zkoušky na oxid uhličitý metabolizováno. Na konci zkoušky se může jako doplněk stanovit úbytek hmotnosti zkoušeného materiálu