ČSN ISO 10359-2

Norma obsahuje ISO 10359-2:1994. ISO 10359 se skládá ze dvou částí s obecným názvem Jakost vod. Stanovení fluoridů: Část 1: Elektrochemická metoda pro pitné a málo znečištěné vody. Část 2: Stanovení celkových anorganicky vázaných fluoridů po rozkladu a destilaci. Tato druhá část normy specifikuje metodu stanovení organicky vázaných celkových fluoridů. Metodu lze použít u anorganicky značně znečištěných odpadních vod, které obsahují více než 0,2 mg.l-1 fluoridových iontů. Určité rušivě působící kationty popř. bor, které mohou být přítomny při stanovení fluoridů, se odstraňují při destilaci. Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: "Vzorek vody se v alkalickém prostředí odpaří do sucha. Odparek se taví s hydroxidem sodným. Fluoridy se oddělí ze směsi kyseliny fosforečné s kyselinou sírovou destilací s vodní párou. Jejich koncentrace se stanoví v destilátu iontově selektivní fluoridovou elektrodou (viz ISO 10359-1)." Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN ISO 10359-2 (75 7430) byla vydána v březnu 1996.