Norma stanoví kódové označování jazyků světa v systémech vědeckých a technických informací pro účely poskytování a výměny informací. V normě jsou uvedeny jazyky celého světa, a to s ohledem na to, zda existují publikace v daném jazyce, na to, zda má daný jazyk statut národního jazyka, a na počet osob, které daným jazykem mluví. V normě jsou také zařazeny nejdůležitější umělé a mrtvé jazyky. U názvů jsou uvedeny synonymní názvy, jakož i názvy dialektů, které se používají jako literární jazyky. Každému názvu jazyka odpovídají tři kódy: - třímístný číselný kód - třípísmenný kód v latince - třípísmenný kód v cyrilici.