ČSN 64 0149

Norma platí pro stanovení vznětlivosti pevných materiálů v různých formách. Umožňuje srovnání charakteristik vznětlivosti různých materiálů stanovených za daných laboratorních podmínek a poskytuje orientační informaci o minimálních teplotách, které mohou způsobit vzplanutí nebo vznícení materiálů. Za pozornost stojí tyto definice: čl. 1: Vznětlivost: Schopnost materiálů zapálit se při zahřívání za zvýšených teplot. Vyjadřuje se teplotou vzplanutí a teplotou vznícení. Čl. 2: Teplota vzplanutí: Nejnižší teplota vzduchu proudícího kolem vzorku, při které dojde působením vnějšího zápalného zdroje k zapálení směsi plynných produktů rozkladu. Čl. 3: Teplota vznícení: Nejnižší teplota vzduchu proudícího kolem vzorku, při které dojde k samostatnému zapálení vzorku nebo produktů rozkladu bez přítomnosti vnějšího zápalného zdroje, projevujícímu se plamenem nebo výbuchem. Podstata zkoušky: Vzorek materiálu je zahříván proudem vzduchu o určité konstantní teplotě a konstantní rychlosti proudění a sleduje se, zda během 15 min. nedojde k vzplanutí či vznícení materiálu. Vznik plamene se zjistí vizuálně a současně sledováním průběhu teploty vzorku s časem během stanovení. Zkušební zařízení a provedení zkoušky jsou podrobně popsány. Norma obsahuje i osnovu zápisu o zkoušce. ČSN 64 0149 byla schválena 10.10.1977 a nabyla účinnosti od 1.7.1978.