ČSN 65 6212

Norma je překladem ST SEV 5469-86. V normě jsou doplňující ustanovení v čl.3.7, 4.1.1, 4.2.1 a v informační příloze, označená jako "čs. doplněk". Žádný z nich se přímo netýká problematiky ochrany zdraví. Za pozornost stojí definice obou normalizovaných bodů v informační příloze č.2. Bod vzplanutí: Nejnižší teplota při níž se vytvoří nad hladinou vzorku za podmínek zkoušky, daných touto normou taková směs par a vzduchu, která vzplane a zhasne při přiblížení zkušebního plamene. Bod hoření: Nejnižší teplota při níž vzorek, zahřívaný za podmínek zkoušky, určených touto normou vytváří takové množství par, které po přiblížení zkušebního plamene hoří nepřetržitě minimálně 5 s. Norma platí pro stanovení bodu vzplanutí a hoření ropných a jiných výrobků v otevřeném kelímku. Metoda spočívá v zahřívání vzorku v otevřeném kelímku předepsanou rychlostí do prvého vzplanutí par vzorku nad hladinou po přiblížení zkušebního plaménku (=bod vzplanutí) a v dalším zahřívání vzorku, při němž páry vzplanou a hoří bez přerušení nejméně 5 s (=bod hoření). Postup zkoušky i zpracování výsledků jsou podrobně popsány. ČSN 65 6212 byla schválena 6.1.1988 a nabyla účinnosti od 1.7.1988. Nahradila ČSN 65 6212 z 1.8.1974.