ČSN 72 2110

Norma stanoví základní společná ustanovení pro výrobu, zkoušení a dodávání cementů. Cement podle této normy je práškové pojivo s hydraulickými vlastnostmi, obsahující jemně mletý slínek a případně přísady. Slínek může být křemičitanový nebo hlinitanový.Křemičitanový slínek je podle této normy zrnitá látka, sestávající převážně z křemičitanů vápenatých. Vyrábí se pálením jemně mleté stejnoměrné suroviny do slinutí. Hlavní složky jsou oxid vápenatý (CaO), oxid křemičitý (SiO2) a v menší míře oxid hlinitý (Al2O3) a oxid železitý (Fe2O3). Hlinitanový slínek je podle této normy zrnitá až kusovitá látka sestávající převážně z hlinitanů vápenatých. Vyrábí se tavením suroviny, jejíž hlavní složky jsou oxid hlinitý (Al2O3), oxid vápenatý (CaO) a v menší míře oxid železitý (Fe2O3) a oxid křemičitý (SiO2). Normalizovány jsou všeobecné a technické požadavky, požadavky na zkoušení, dodávání, balení, dopravu a skladování. Jde o typickou předmětovou technickou normu na stavební materiál, která - kromě údajů o složení - neobsahuje žádné další požadavky na ochranu zdraví, a to ani při práci, ani s ohledem na používaný cement z ekologického hlediska. Za zaznamenání snad stojí údaj čl. 22., podle kterého dovážený cement musí být doprovázen osvědčením podle mezinárodního zkušebního postupu, který byl (údajně) uveřejněn v ISO-R 679. ČSN 72 2110 byla schválena 1.3.1972 a nabyla účinnosti od 1.1.1973. Spolu s ČSN 72 2122 a ČSN 72 2123 nahradila ČSN 72 2121 z 12.6.1956. "Změnou a)-1/1974" se s účinností ... (neuvedeno, v distribuci je norma s již zapracovanou změnou a/). "Změnou b)-3/1980" se s účinností od 1.5.1980 na několika místech doplňuje článek 19 a dále čl. 27.