ČSN EN 120

Norma je identická s EN 120:1992. V úvodu vysvětluje, že "perforátorové číslo", zjištěné postupem podle této normy se považuje za "obsah formaldehydu" ve zkoušené desce. Výsledek se nicméně musí posuzovat v relaci se specifickým stavem desky v době zkoušky. Uvolňování formaldehydu z dřevných materiálů (např. z dřevotřískových desek, dřevovláknitých desek, překližek) je složitý proces. Výsledek zkoušky určité desky je závislý na době, která uplynula od její výroby, na podmínkách stárnutí, na vlhkosti v době zkoušky apod. Korelace mezi perforátorovým číslem a uvolňováním formaldehydu z desky je proto závislá na typu desky. Norma popisuje extrakční postup, nazývaný "perforátorová metoda". Používá se na zjištění obsahu formaldehydu v povrchově neupravených materiálech. Podstata zkoušky: Formaldehyd se ze zkušebních těles extrahuje toluenem za varu a zachycuje v destilované nebo demineralizované vodě. Obsah formaldehydu v tomto vodném roztoku se zjišťuje fotometricky acetylacetonovou metodou. Obsah formaldehydu ("perforátorové číslo") se vyjadřuje v mg formaldehydu/100 g úplně suché desky. Postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN EN 120 (49 2657) byla vydána v březnu 1994. Nahradila ČSN 49 2657 z 21.12.1979.