ČSN EN 13185

Tato evropská norma popisuje metody používané pro zjišťování netěsnosti pomocí zkušebního plynu a specifickým detektorem zkušebního plynu. Principem detekce je sledování rozdílů parciálního tlaku zkušebního plynu, který je vytvořen napříč stěnou zkoušeného objektu. Zkušební plyn prošlý netěsností se uvolňuje podle svých fyzikálních nebo chemických vlastností. Chemická detekce je všeobecně založena na reakcích, které způsobují místní změnu barvy (povrch objektu tedy musí být viditelný). Detekce, založená na fyzikálních vlastnostech obvykle využívá snímač, například: - hmotnostní spektrometr, seřízený pro určitý použitý zkušební plyn (obvykle helium-4); - detektor alkalických iontů pro halogenový plyn a zařízení pro zachycení elektronů (tj. pro SF6 ); - Piraniho vakuometr, pro zkušební plyn s tepelnou vodivostí odlišnou od okolní atmosféry; - fotometr s pásmovým filtrem ve frekvenčním rozsahu absorbce nebo emise zkušebního plynu; Tyto způsoby detekce obvykle vyvolávají elektrický signál, který se mění s parciálním tlakem zkušebního plynu. Norma uvádí rovněž doporučení ke kvalifikaci pracovníků provádějících zkoušení. Závěr této normy je věnován doporučení k obsahu protokolu o kontrole a návaznost této evropské normy k ustanovením směrnice 97/23/EC ve vztahu ke směrnici pro tlaková zařízení (PED).