Tato evropská norma popisuje metody kalibrace referenčních netěsností používaných pro nastavení detektorů netěsností pro stanovení rychlosti průtoku. Předností metod kalibrace uvedených v této normě je srovnávání s kalibrační netěsností pro měření průtoků v každodenní praxi. Metody porovnáváním dávají přednost použití pro helium, protože tento zkušební plyn může být selektivně měřen detektorem netěsnosti na principu hmotnostního spektrometru (MSLD) (definice k MSLD je uvedena v EN 1330-8). Kalibrace porovnáváním (viz následující metody A a B) se známou standardní netěsností je snadno možná u netěsností se zásobníkem a rychlostmi průtoku pod 10-7 Pa×m3/s. Pro rozsah od 10-7 Pa×m3/s do 10-4 Pa×m3/s neexistuje dostatečně spolehlivá netěsnost, použitelná jako převodní standard. Netěsnosti v tomto rozsahu mohou být pouze kalibrovány měřením průtoku plynu kalibrovanou kapilárou (viz metoda C uvedená dále). Rychlosti průtoku větší než 10-4 Pa×m3/s mohou být měřeny pomocí kalibrovaných průtokoměrů, kalibrovaných podle původních národních norem.
