Tato evropská norma stanoví minimální požadavky na technické parametry a zkušební metody pro přilby používané sáňkaři při závodech (soutěžích) na zledovatělých drahách. Požadavky a odpovídající metody zkoušek, kde to přichází v úvahu, jsou stanoveny pro: konstrukci přilby včetně zorného pole; odolnost přilby proti nárazu (schopnost tlumení nárazu); odolnost přilby proti úderu ostrým předmětem (proti průrazu); provedení náhlavní vložky (vnitřní výstroje) přilby; značení přilby a informace o přilbě. Účelem přileb je snižovat riziko zranění lebky a částí hlavy zakrytých přilbou. Ochrana poskytovaná přilbou závisí na okolnostech souvisejících s úrazem a nošení přilby nemusí vždy zabránit smrti nebo dlouhodobé invaliditě. Tato norma vychází z koncepce optimální úrovně ochrany. To znamená, že úroveň ochrany je co nejvyšší, zároveň však nesmí dojít k poklesu přijatelnosti pro uživatele na takovou míru, že by přilbu nepoužil kvůli nepohodlí způsobenému nárůstem hmotnosti a rozměrů. Část nárazové energie je tlumena přilbou, čímž se zmenší síla nárazu, jemuž je hlava vystavena. Konstrukce přilby může být touto pohlcenou energií poškozena a proto každá přilba, která byla vystavena takovémuto silnému nárazu, musí být vyměněna, i když není patrné žádné poškození. Pro dosažení plné funkční způsobilosti a zajištění pevného držení na hlavě, musí být přilba k hlavě připnuta tak pevně, jak je to jen možné vzhledem k zachování pohodlnosti nošení. Během používání je nezbytné, aby přilba byla spolehlivě připevněna a podbradní pásek stále řádně napnut.
