ČSN EN 142

Norma je identická s EN 142:1989. Vztahuje se na ústenky pro ochranné prostředky dýchacích orgánů. Neplatí pro únikové a potápěčské přístroje. Tato evropská norma uvádí minimální požadavky na ústenky užívané jako součást ochranného prostředku dýchacích orgánů. V souladu se stanovenými požadavky obsahuje laboratorní a praktické zkoušky nošením. Definice: Ústenka: Je lícnicová část, která je držena zuby a přitisknuta ke rtům. Vdechovaný a vydechovaný vzduch prochází ústy, zatímco nos je uzavřen nosní svorkou. Vdechovaný vzduch proudí náústkem přímo do úst. Vydechovaný vzduch proudí buď přes přípojku opět do ochranného prostředku dýchacích orgánů (dýchací přístroj s uzavřeným okruhem, přístroj s jednocestným dýcháním) nebo u jiných typů ochranných prostředků dýchacích orgánů vydechovacím ventilem (ventily) přímo do okolního ovzduší. Z hygienicky významných parametrů jsou normalizovány: vdechovací odpor, který smí být max. 150 Pa a vydechovací odpor nesmí přestoupit 300 Pa (při průtoku vzduchu 25krát 2 l.min-1 pomocí umělých plic nebo 160 l.min-1 při nepřetržitém průtoku vzduchu). Dále je uvedeno, že vdechovací odpor nesmí přestoupit 50 Pa při nepřetržitém průtoku 30 l.min-1 a 100 Pa při nepřetržitém průtoku 95 l.min-1. Konečně je normalizováno měření: Při měření dýchacího odporu se musí použít buď umělé plíce (nastavené na 25 zdvihů/min a zdvihovém objemu 2,0 l) nebo nepřetržitý průtok vzduchu 160 l.min-1. Pro měření musí být použit vhodný tlakoměr. Vdechovací odpor se měří při nepřetržitém průtoku vzduchu 30 l.min-1 a 95 l.min-1. ČSN EN 142 (83 2212) byla vydána v květnu 1994.