ČSN EN 14212

Norma uvádí požadavky na kontinuální měřicí metodu stanovení oxidu siřičitého ve venkovním ovzduší na principu měření fluorescence v ultrafialové oblasti spektra. Norma popisuje charakteristiky a soubory příslušných minimálních požadavků při výběru vhodného ultrafialového fluorescenčního analyzátoru za použití schvalovacích zkoušek. Zahrnuje rovněž hodnocení vhodnosti posuzovaného analyzátoru pro použití na určených stálých stanovištích s ohledem na splnění požadavků příslušných směrnic EU týkajících se požadavků na odběr vzorků, jakost výsledků a prokazování jakosti. Uvedené metody lze použít ke stanovení oxidu siřičitého ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg/m3 až 1 000 µg/m3, tzn. v ovzduší oblastí klasifikovaných jako venkovské, pozaďové v rámci městských aglomerací a oblastí s dopravní zátěží. Toto koncentrační rozmezí představuje certifikační rozsah pro typové zkoušky analyzátorů pro měření SO2. Velkou pozornost věnuje podrobné diskuzi jednotlivých cílů měření kvality vnitřního ovzduší a provádění typové schvalovací zkoušky. Obsáhlá přílohová část popisuje výpočet odchylky od linearity, různé typy vzorkovacích tratí a popis ultrafialového fluorescenčního analyzátoru, odběr vzorků v mikroměřítku, postup zkoušky rozvodného potrubí a postup typového schválení, výpočet nejistoty výsledků měření v terénních podmínkách na úrovni limitní hodnoty a výpočet nejistoty výsledků měření v terénních podmínkách na úrovni roční limitní hodnoty. Normu doplňuje seznam literárních odkazů.