ČSN EN 27027

Norma je identická s EN 27027:1990. Specifikuje čtyři metody stanovení zákalu ve vodě. Specifikuje především semikvantitativní způsoby, které se používají například v terénu, a to: způsob založený na měření průhlednosti zkušební trubicí (vhodný pro čisté a málo znečištěné vody); způsob měření průhlednosti zkušební deskou (zvláště vhodný pro povrchové vody). Specifikuje dále kvantitativní metody měření optickými turbidimetry, a to: metoda měření rozptýleného záření, která se používá u vod nízkého zákalu (například u pitné vody) Podle provedení přístroje ji lze také používat pro vody s vyšším zákalem; metoda měření útlumu zářivého toku, vhodnější pro velmi zakalené vody (například odpadní nebo znečištěné vody). Na měření zákalu působí rozpuštěné látky, které absorbují světlo (barvotvorné látky). Tento vliv lze podstatně omezit, jestliže se zákal měří při vlnových délkách větších než 800 nm. Měření v této části spektra poněkud ruší jen modrá barva, vyskytující se v některých znečištěných vodách. Vzduchové bublinky také ruší, ale tento vliv je možno výrazně potlačit opatrným zacházením se vzorky. Principy a postupy normalizovaných metod jsou podrobně popsány. Za pozornost v normě stojí poznámka u čl.3.2.2, který popisuje přípravu formazinu z hydrazinu. Je uvedena tato poznámka: "POZOR! Síran hydrazinu je jedovatý a karcinogenní." ČSN EN 27027 (75 7343) byla vydána v červnu 1996.