ČSN EN 597-1

Norma je identická s EN 597-1:1994. V úvodu normy je její předmět omezen takto: Upozornění: Zkoušky v této normě se týkají zápalnosti materiálů popsaných v protokolu o zkoušce podle kapitoly 10, neplatí pro jiná nebezpečí vzniku požáru. Norma stanoví zkušební metodu pro zkoušení zápalnosti matrací a lůžek s pevným čalouněním, kdy zdrojem zapálení je žhnoucí cigareta. Tato norma neplatí pro zkoušení matrací plněných vzduchem a vodních lůžek. Normalizována je podstata zkoušky, která stanoví: "Celý povrch nebo typická místa na povrchové ploše matrace, nosném podkladu nebo čabrace, musí přijít do styku se žhnoucí cigaretou tak, aby byla vyzkoušena všechna místa s rozdílnými vlastnostmi." Dále jsou normalizovány kapitoly: 3 - Kritéria zapálení, 5 - Ochrana zdraví a bezpečnost osob provádějících zkoušku, 6 - Zkušební zařízení, 7 - Ovzduší pro klimatizaci, 8 - Zkušební vzorek, 9 - Postup zkoušky a 10 - Protokol o zkoušce. Za pozornost stojí výše zmíněná kapitola 5, kterou tvoří tři články, z nichž - z pohledu ochrany zdraví - je nejzávažnější článek 5.2 Zkušební místnost, který doslova uvádí: "V zájmu bezpečnosti by zkoušky měly být prováděny pod vhodným zařízením na odsávání kouře, nebo v místnosti s vhodným vybavením podle 6.2, aby osoby provádějící zkoušku nebyly v žádném případě vystaveny účinkům hoření." (Čl. 6.2 pak stanoví stavebně-technické požadavky na zkušební prostor /místnost/. Požaduje min. 20 m3 a větrání s rychlostí proudění vzduchu 0,2 m.s-1.) Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN EN 597-1 (91 0236) byla vydána v prosinci 1996.