ČSN EN 60079-10-2

Norma platí pro identifikaci a zařazování prostorů, kde jsou přítomny výbušné směsi prachu se vzduchem a vrstvy prachu, aby bylo umožněno správné hodnocení zdrojů vznícení v takovýchto prostorech. V normě jsou výbušná prostředí s prachem a vrstvy hořlavého prachu řešeny samostatně. V kapitole 4 je popsáno zařazování prostorů pro rozvířený hořlavý prach, kde vrstvy prachu jsou hodnoceny jako jeden z možných zdrojů úniku. V kapitole 7 je popsáno nebezpečí vznícení vrstev prachu. Příklady v této normě jsou založeny na zavedeném účinné systému úklidu v provozu, aby bylo zabráněno hromadění vrstev prachu. Tam, kde není účinný systém úklidu zaveden, zařazení prostorů zahrne možnost vytváření výbušné atmosféry prachu z usazených vrstev prachu. Principy normy mohou být použity také pro případy, kdy je nebezpečí vytvářeno hořlavými vlákny nebo polétavými částicemi. Norma je určena pro použití tam, kde je nebezpečí v důsledku přítomnosti výbušné směsi prachu se vzduchem nebo hořlavých vrstev prachu za normálních atmosférických podmínek. Norma neplatí pro: - podzemní prostory dolů; - prostory, ve kterých vzniká nebezpečí v důsledku přítomnosti hybridních směsí; - prachy výbušnin, které nepotřebují pro hoření atmosférický kyslík nebo pyroforické látky; - katastrofické poruchy, které jsou mimo koncepci poruchových stavů, se kterými tato norma počítá (viz poznámka 1); - jakákoliv nebezpečí týkající se emise hořlavých nebo toxických plynů z prachu. Norma se nezabývá účinky následných škod v důsledku požáru nebo výbuchu.