ČSN EN ISO 10848-3

Řada norem ČSN EN ISO 10848 stanoví měřicí metody prováděné v laboratorním zkušebním zařízení, které charakterizují boční přenos jednoho nebo několika stavebních prvků. ČSN EN ISO 10848-3 se používá pro konstrukčně spojené lehké prvky, které tvoří T nebo X styk. Lehký prvek je definován v ČSN EN ISO 10848-1:2006, kapitola 3. Tato část ČSN EN ISO 10848 se zvláště odvolává na ČSN EN ISO 10848-1:2006, 4.4, jako na stěžejní část rámcového dokumentu. Příslušné veličiny, které mají být měřeny jsou vybrány podle ČSN EN ISO 10848-1:2006, 4.4. Účinek stavebních prvků je vyjádřen buď jako celková veličina pro kombinaci prvků a styku (jako Dn,f a/nebo Ln,f) nebo jako styková neprůzvučnost vibrací Kij. Dn,f a Ln,f závisí na skutečných rozměrech prvků, zatímco Kij je v principu invariantní veličina. Pro obecné použití výsledků zkoušek jsou Dn,f a Ln,f relevantními veličinami, které se měří u lehkých dobře tlumených typů prvků ( např. stěny s dřevěnými nebo kovovými stojinami nebo dřevěné trámové stropy), kde aktuální situace nemá reálný vliv na neprůzvučnost a tlumení prvků. Jestliže jsou akustické vlastnosti prvků podstatným způsobem ovlivněny skutečnou situací, je odpovídající měřenou veličinou Kij. Měřené veličiny mohou být použity ke srovnání různých výrobků nebo k vyjádření požadavků nebo jako vstupní data pro predikční metody jako jsou ČSN EN 12354-1 a ČSN EN 12354-2.