ČSN EN ISO 10882-2

Tato mezinárodní norma podává obecný popis měřících metod vhodných pro stanovení osobní expozice pro plyny vznikající při svařování a podobných postupech; poskytuje podrobnosti příslušných evropských norem, které určují požadované vlastnosti, chování a zkušební metody; rozšířené pokyny uvedené v EN 689 pro stanovení a strategii měření; vyjmenovává základní požadavky na odběr vzorku; poskytuje specifické informace o přístrojích pro přímé měření; detekčních trubicích a nepřímých metodách včetně laboratorní analýzy jednotlivých plynů. Při návrhu této normy se předpokládalo, že při provádění jejích ustanovení a interpretace získaných výsledků je svěřeno řádně vyškoleným a zkušeným pracovníkům. Rozsah je omezen na ty plyny, které vznikají při svařovacím procesu. Hořlavé plyny, okysličovadlo a ochranné plyny užívané při svařování a podobných postupech nejsou zahrnuty, protože rizika spojené s jejich užíváním (např. zadušení nebo exploze) jsou rozdílné od těch, které vznikají od plynů, o kterých pojednává tento předpis. Popsané metody se týkají především: - plynů vznikajících působením tepla nebo ultrafialového záření na ovzduší obklopující svařovací oblouk, např. oxid dusnatý, oxid dusičitý a ozon; a - pár vznikajících při svařování nebo řezání kovů jako produkt termického rozkladu látek používaných k povrchové ochraně (základní barvy, tmely nebo jiné látky). Páry mohou rovněž vznikat tepelným rozkladem rozpouštědel používaných k odmašťování, ale jejich stanovení není součástí této normy, protože správná pracovní praxe nedopustí aby vznikly.