ČSN ISO 1996-3

ISO 1996 obsahuje tyto tři části : Část 1 : Základní veličiny a postupy. Část 2 : Získávání údajů souvisejících s využitím území. Část 3 : Použití při stanovení nejvyšších přípustných hodnot hluku. Tato část ISO 1996 obsahuje směrnici pro specifikaci nejvyšších přípustných hodnot hluku a popisuje metody pro získávání údajů, které umožňují kontrolovat zda konkrétní hlukové situace jsou v souladu s konkrétními nejvyššími přípustnými hodnotami hluku. Norma v čl.4.1 doslova stanoví: "Nejvyšší přípustné hodnoty hluku se určují pro časové intervaly a místa, vhodná ke specifikaci zdrojů hluku a podmínek, pomocí ekvivalentní hladiny akustického tlaku A nebo pomocí hodnotících hladin. Nejvyšší přípustné hodnoty hluku mohou být stanoveny národními nebo místními úřady na základě obecných úvah o slučitelnosti s činnostmi lidí a využitím území, přičemž se berou do úvahy výsledky průzkumných měření, pokud jsou k disposici. Takto stanovené nejvyšší přípustné hodnoty hluku mohou záviset na mnoha takových faktorech jako jsou denní doba, činnosti, které mají být chráněny, druh zdroje hluku, klimatické, sociální a ekonomické podmínky." Norma - vedle stanovení požadavků pro nejvyšší přípustné hodnoty hluku - dále obsahuje požadavky na kontrolu dodržování nejvyšších přípustných hodnot hluku a způsob předkládání výsledků (v obou případech stručně). ČSN ISO 1996-3 (01 1621) byla vydána v lednu 1993.