ČSN EN ISO 13947

Tento dokument specifikuje metalografickou zkušební metodu stanovení úrovně nekovových vměstků v kovových prášcích pomocí vzorku vykovaného z prášku. Tato zkušební metoda je použitelná pro opakovaně lisovaná zkušební tělesa vykovaná z prášku, u nichž minimální vybočení dosahovalo (< 1 %). Oblast jádra zkušebního tělesa vykovaného z prášku nesmí obsahovat pórovitost detekovatelnou při 100násobném zvětšení. Tuto zkušební metodu lze také použít ke stanovení obsahu nekovových vměstků u ocelových součástí vykovaných z prášku. Nicméně, v součástech, ve kterých došlo k významnému toku materiálu, je třeba změnit vzdálenost mezi sousedy nebo upravit velikosti vměstků dohodnutou mezi stranami. Tato zkušební metoda není vhodná pro stanovení úrovně nekovových vměstků u součástí, které byly kovány tak, že oblast jádra byla porézní. Při zvětšení používaného u této zkušební metody lze reziduální pórovitost stěží odlišit od vměstků. Příliš mnoho reziduální pórovitosti znemožňuje smysluplné posouzení populace vměstků. Tuto zkušební metodu lze také použít na materiály obsahující sulfid manganu (přimísený nebo předlegovaný), za předpokladu, že vzdálenost mezi blízkými sousedy se změní z 30 m na 15 m.