ČSN 36 1212

Norma je překladem ST SEV 5394-85. Norma se vztahuje na elektrické akumulační vytápěcí spotřebiče pro bytové místnosti a místnosti podobného určení včetně kamen, které obsahují vytápěcí články na přímý ohřev. Nevztahuje se na zařízení, které jsou částí konstrukce budovy, a na akumulační bloky ústředního vytápění. Norma navazuje na ČSN 36 1050. Uvádí proto v podstatě jen odchylná ustanovení oproti této ČSN. Za pozornost stojí tabulka 3, která uvádí povrchové teploty některých ploch a částí zařízení. Pokud jde o hygienické otázky norma uvádí v kapitole 32 (záření), že tato část "kmenové" ČSN 36 1050 neplatí. ČSN 36 1212 byla schválena 27.3.1987 a nabyla účinnosti od 1.1.1988. "Změnou 1)-3/1998", vydanou v březnu 1998, se s účinností od 1.4.1998 doplňuje do normy toto upozornění: Souběžně s touto normou platí ČSN EN 60335-2-61 (36 1040) z března 1998, která tuto normu zcela nahradí od 1.1. 2004. Tuto normu lze používat do 1.1. 2004 pro výrobu zařízení, která byla podle prohlášení výrobce nebo certifikačního orgánu v souladu s touto normou před 1.1.1999.