Norma platí pro odorizaci topných plynů, projektování a provoz odorizačních stanic, skladování a přepravu odorantů a kontrolu odorizace v plynovodech. Odorizační stanice postavené před nabytím účinnosti této normy není nutné upravovat, není-li ohrožena bezpečnost osob nebo majetku a pokud orgány státního odborného dozoru nestanoví jinak. Jsou zejména normalizována ustanovení pro odorizaci topných plynů (kapitola II), pro odoranty (kapitola III), pro projektování a provoz odorizačních stanic (kapitola IV), pro skladování a přepravu odorantů (kapitola V), pro vlastní odorizaci (kapitola VI), pro kontrolu správnosti odorizace (kapitola VII), pro stanovení zapáchavosti (kapitola VIII), a (relativně velmi podrobně) pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v odorizačních stanicích, skladech odorantů a s odoranty. Tato kapitola obsahuje charakteristiku toxického účinku oxidu uhelnatého a tří odorantů. Jsou zopakovány v době schválení normy platné NPK-P pro oxid uhelnatý (průměrná 30 mg.m-3, mezní 150 mg.m-3), a uvedeny směrné hodnoty NPK-P pro tetrahydrothiofen (100 mg.m-3 a 500 mg.m-3), t-butylmerkaptan a ethylmerkaptan, (v obou případech 1 mg.m-3 a 3 mg.m-3). Je uveden i vzorec pro výpočet dodržení NPK-P při současném výskytu více látek s akutním účinkem. Kapitola IX kromě toho obsahuje i technické požadavky pro manipulaci s adsorbérem a pro asanaci odorantů. Za pozornost stojí příloha 1 s fyzikálně - chemickými vlastnostmi odorantů, složením směsných odorantů, složením a mezemi výbušnosti svítiplynu a zemního plynu a požárně technickými parametry odorantů. Význam má i příloha 2, která uvádí vzor protokolu o zkoušce zapáchavosti plynů. Konečně v příloze 3 jsou další (většinou organizační) pokyny pro bezpečnost a ochranu zdraví s pokyny pro první pomoc při nadýchání, zasažení pokožky, oděvu a očí. ČSN 38 5550 byla schválena 8.10.1984 a nabyla účinnosti od 1.8.1986. Nahradila návrh ČSN 38 5550 z 19.1.1977 a ČSN 38 5549 z 28.3.1973.
