Norma platí pro stanovení radionuklidové čistoty radioaktivních látek pomocí spektrometrů ionizujícího záření. Specifikuje nejdůležitější faktory, které ovlivňují možnosti stanovení v konkrétních případech. Pro účely této normy se pod radioaktivními látkami rozumějí látky obsahující radionuklidy, včetně radiofarmak ve smyslu Československého lékopisu - čtvrtého vydání. Norma není určena pro kontrolu radionuklidové čistoty při jednorázovém zjišťování obsahu jednotlivých radionuklidů; může však sloužit nezávazně jako návod k provádění těchto kontrol. Princip stanovení radionuklidové čistoty spočívá v identifikaci radionuklidů podle hodnot energie jimi emitovaného záření a v kvantifikaci jejich obsahu na základě vztahů mezi aktivitou radionuklidu a odezvou detektoru na toto emitované záření. Jsou normalizovány požadavky na přípravu vzorků, na spektrometrickou sestavu, na postup stanovení i vyhodnocení. V příloze je uveden přehled radionuklidů, u nichž se nejčastěji provádí stanovení radionuklidové čistoty. V informační příloze C je stručně upozorněno na dodržování zásad ochrany zdraví při provádění zkoušek podle vyhl. č. 59/1972 Sb., resp. podle vyhl. č. 65/1972 Zb. ČSN 40 4002 byla schválena 29.8.1988 a nabyla účinnosti od 1.8.1989. Nahradila ČSN 40 4017 z 24.4.1974.
