ČSN EN 13137

Tato norma určuje dvě metody stanovení celkového organického uhlíku (TOC) v nesušených vzorcích odpadů, kalů, sedimentů a podobných materiálů obsahujících více než 1 g uhlíku v 1 kg sušiny (0,1 %). TOC lze stanovit buď nepřímo, z rozdílu mezi výsledky stanovení celkového uhlíku (TC) a celkového anorganického uhlíku (TIC), nebo přímým postupem. Při první zmíněné metodě se hodnota TC získá po dokonalém spálení vzorku a stanovení vzniklého oxidu uhličitého; v samostatném vzorku se po jeho okyselení měří uvolněný oxid uhličitý (stanovení TIC). Při přímém postupu se nejprve odstraní uhličitany okyselením nesušeného vzorku, zbylý materiál se spálí a oxid uhličitý uvolněný při spalování se stanoví. Oxid uhličitý se stanovuje infračervenou spektrometrií, gravimetricky, coulometricky, konduktometricky, měřením tepelné konduktivity, plamenoionizační detekcí po redukci na methan nebo jiným vhodným postupem. Výsledky se vždy udávají v gramech uhlíku na kilogram sušiny kalu (g/kg).