ČSN EN 143

Norma je identická s EN 143:1990. Vztahuje se na filtry proti částicím a součásti ochranných prostředků dýchacích orgánů bez nuceného přívodu, kromě únikových přístrojů a filtračních lícnic. Pro ověření souladu s požadavky jsou uvedeny laboratorní zkoušky. Filtry proti částicím jsou rozděleny podle jejich filtrační účinnosti do třech tříd: P1, P2 a P3. Filtry P1 jsou určeny pouze proti pevným částicím. Filtry P2 a P3 se liší od sebe podle schopnosti, s jakou odstraňují buď pevné a kapalné nebo jen pevné částice. Opět, jak je v normách této skupiny obvyklé, je stanoven v čl.5.4 dýchací odpor takto: Odpor filtru (filtrů) při průtoku vzduchu musí být tak nízký, jak je možné, a nesmí být v žádném případě při zkoušce podle 6.3 vyšší než hodnoty uvedené v tabulce 1. Tabulka 1 - Maximální dýchací odpory +---------------------------------------------------+ ¦ ¦ Maximální odpor v Pa ¦ ¦ +-----------------------------------¦ ¦ Třída filtru ¦ při 30 l.min-1 při 95 l.min-1 ¦ +---------------+-----------------------------------¦ ¦ P1 ¦ 60 210 ¦ ¦ P2 ¦ 70 240 ¦ ¦ P3 ¦ 120 420 ¦ +---------------------------------------------------+ V odpovídajícím čl.6.3, který se týká zkoušení dýchacího odporu, je uvedeno: Zkouška se musí provádět při dvou různých průtocích vzduchu (plynulý průtok 30 l.min-1 a 95 l.min-1), laboratorní teplotě, atmosférickém tlaku a takové vlhkosti, při které nedochází k její kondenzaci. Nadměrné hodnoty odporu je nutné korigovat na slepý pokus s použitým samotným adaptérem a přepočítat na teplotu 23 °C a tlak 100 kPa. Za pozornost stojí nakonec i kap. 7 Značení, kde je stanoveno: Čl.7.1.5 Všechny filtry, včetně neuzavřených, které nesplňují požadavky zkoušky parafínovým olejem, musí být zřetelně označeny větou "Pro použití pouze proti pevným aerosolům". Čl.7.1.7 Větou "Čtěte návod k použití" v řeči srozumitelné v zemi použití. V poslední kap. 8 je normalizován návod k použití. Za pozornost stojí: Čl.8.5 Musí být upozorněno na problémy, se kterými je pravděpodobně možno se setkat. ČSN EN 143 (83 2222) byla vydána v říjnu 1994. Nahradila spolu s ČSN EN 149 (83 2225) ČSN 83 2221 z 6.9.1983.