ČSN EN 145-2

Norma je identická s EN 145 část 2:1992. Platí pro autonomní dýchací přístroje s uzavřeným dýchacím okruhem a tlakovým kyslíkem podle definice uvedené v ČSN EN 133 pro zvláštní užití jako je zdolávání ohně, v dolech. Cílem této normy je doplnění obecných požadavků na autonomní dýchací přístroje s uzavřeným dýchacím okruhem a tlakovým kyslíkem podle ČSN EN 145 o dodatečnou specifikaci požadavků pro přístroje pro speciální použití. Obsahuje laboratorní zkoušky a praktické zkoušky nošením, kterými se stanoví soulad s požadavky. Celá řada článků v kapitole 3 - Požadavky a kapitole 4 - Zkoušení má hygienický význam; vyjímáme pouze jediný: Čl.3.4.2 Hořlavost. Na základě zkoušek podle 4.2.1 musí mít dýchací hadice vedoucí k lícnicové části, přístrojové přípojky a plicní automatika (je-li připojena na lícnicové části) "samozhášecí vlastnosti", tj. materiál nesmí být snadno hořlavý a části nesmějí po 5 s po oddálení plamene dále hořet. ČSN EN 145-2 (83 2241) byla vydána v říjnu 1994.