ČSN EN 14630

Pokud je krycí vrstva zkarbonatována, hrozí riziko koroze ocelové výztuže v betonu. Pro stanovení zda je tloušťka vrstvy nezkarbonatovaného betonu coby ochrany výztuže dostatečná k zajištění plánované životnosti konstrukce, musí být stanovena celková tloušťka krycí vrstvy a hloubka zasažení karbonatací. Celková tloušťka krycí vrstvy může být určena fyzickým měřením nebo pomocí magnetického indikátoru výztuže. Metoda určení hloubky zasažení karbonatací, dle postupu uvedeného v této normě, je nejrozšířenější metodou měření hloubky zasažení karbonatací. Měření se provádí pomocí indikátoru fenolftaleinu. Při hodnotách pH nad přibližně 9 dojde působením indikátoru k zabarvení betonu červenofialovou barvou. Pouze beton, u kterého dojde k zabarvení, je dostatečně alkalický, aby ocel pasivoval. Zkušební metoda pomocí fenolftaleinu je určená k měření hloubky zkarbonatované vrstvy v blízkosti povrchu ztvrdlého betonu. Není vhodná pro použití na betony vyrobené z cementu s příměsí hlinitanu vápenatého. Může být provedena jak na staveništi, tak v laboratoři, na zkušebních vzorcích nebo na jádrech či úlomcích odebraných ze ztvrdlého betonu.