Cena s DPH / bez DPH
Hlavní stránka>ČSN EN 14789 - Stacionární zdroje emisí - Stanovení kyslíku (O2) - Referenční metoda - Paramagnetická metoda
Not available online - contact us!
Vydáno: 01.07.2006
ČSN EN 14789 - Stacionární zdroje emisí - Stanovení kyslíku (O2) - Referenční metoda - Paramagnetická metoda

ČSN EN 14789

Stacionární zdroje emisí - Stanovení kyslíku (O2) - Referenční metoda - Paramagnetická metoda

Měna
325 Kč
Označení normy:ČSN EN 14789
Třídící znak:834730
Počet stran:32
Vydáno:01.07.2006
Harmonizace:Norma není harmonizována
Náhrada:64090
Katalogové číslo:76183
Popis

ČSN EN 14789

Norma uvádí paramagnetickou metodu stanovení kyslíku v odpadních plynech vypouštěných do ovzduší potrubím nebo komíny včetně popisu vzorkovacího systému a systému úpravy vzorku. Metoda je normovanou referenční metodou (NRM) určenou jednak pro jednorázová měření emisí, jednak pro kalibraci nebo ověřování automatizovaných měřících systémů (AMS). Tato evropská norma byla posuzována v průběhu terénních zkoušek prováděných ve spalovně odpadů, při spoluspalování odpadů a ve velkých spalovacích zařízeních. Validace byla prováděna pro doby odběru vzorku 30 minut v rozsahu objemového zlomku : 5 % až 26 %. Hodnoty objemového zlomku O2 vyjádřené v % se používají k přepočtu výsledků emisních měření na vztažný obsah kyslíku v suchém plynu v souladu s požadavky následujících směrnic. Tato paramagnetická metoda je založena na skutečnosti, že molekuly kyslíku jsou intenzívně vtahovány do magnetického pole. Této vlastnosti, známé jako paramagnetismus, lze použít pro selektivní stanovení kyslíku v odpadních plynech, v nichž jsou ostatní plynné složky diamagnetické nebo jen nepatrně paramagnetické. Paramagnetické analyzátory se připojují k extraktivnímu vzorkovacímu systému a systému pro úpravy vzorku plynu. Reprezentativní vzorek plynu odebraný z potrubí pomocí vzorkovací sondy je veden do analyzátoru vzorkovací tratí zahrnující vhodný systém úpravy vzorku. Odezva analyzátoru se zaznamenává a ukládá elektronicky. Obsáhlá přílohová část uvádí typy vzorkovacích systémů a absorbérů, příklad hodnocení shody referenční metody stanovení O2 s požadavky kladenými na měření emisí, postup korekce výsledků měření s ohledem na drift, hodnocení metody v terénních podmínkách a vztah k příslušným směrnicím EU. Normu doplňuje seznam literárních odkazů.