ČSN EN 300 279 V1.2.1

Tato EN pokrývá posuzování radiokomunikačních a přidružených zařízení z hlediska elektromagnetické kompatibility (EMC). Technické specifikace vztahující se k anténnímu vstupu/výstupu a emisím krytem rádiového zařízení se nacházejí v příslušných normách výrobků pro efektivní využití rádiového spektra. Tato EN stanovuje použitelné zkoušky EMC, zkušební metody, meze a kritéria minimální funkční způsobilosti soukromých pozemních pohyblivých rádiových (PMR) zařízení používajících analogovou a/nebo digitální modulační techniku (zařízení hovorových a/nebo nehovorových), pracujících v kmitočtovém rozsahu 30 MHz až 1 000 MHz a souvisejících přidružených zařízení. Klasifikace prostředí, použitá v této normě, se odkazuje na klasifikaci prostředí, použitou v generických normách EN 50081-1 [3], EN 50082-1 [4], s výjimkou vozidlové třídy prostředí, která se odkazuje na normu ISO 7637 [12]. Požadavky EMC byly vybrány tak, aby byla zajištěna dostatečná úroveň kompatibility pro přístroje v prostředích obchodních, lehkého průmyslu a vozidlových. Úrovně nepokrývají mezní případy, které mohou nastat kdekoliv, ale s malou pravděpodobností výskytu. Tato EN nemůže pokrýt ty případy, kde je trvale přítomen potenciální zdroj rušení, produkující jednotlivě opakované přechodové jevy nebo trvalé jevy, např. radar nebo vysílací stanoviště v blízkém okolí. V takovém případě může být nutné použít speciální ochrany aplikované buď na zdroj rušení, nebo na rušenou část, nebo na obojí. Dodržení požadavků této EN rádiovým zařízením nemusí znamenat dodržení libovolných požadavků, vztahujících se k použití zařízení (tj. licenčním požadavkům). Dodržení této EN nemusí znamenat dodržení libovolných bezpečnostních požadavků. Posuzovatel zařízení je však zodpovědný za zaznamenání do zkušebního protokolu jakéhokoliv náznaku, že se přístroj stává nebezpečným nebo nedostatečně zabezpečeným, pokud to bylo zjištěno během zkoušek podle této EN.