ČSN EN 366

Norma je identická s EN 366:1993. Stanoví dvě doplňující se metody (metodu A a metodu B) umožňující určit chování materiálů pro ochranné oděvy proti teplu vystavené působení sálavého tepla. Tyto zkoušky se provádějí na typických jednoduchých nebo vícevrstvých tkaninách nebo jiných materiálech pro ochranné oděvy proti teplu. Jsou také použitelné pro sestavy odpovídající oblečení oblečení sestavenému z ochranných oděvů proti teplu a spodního oblečení (prádla) nebo bez něj. Metoda A slouží k vizuálnímu posouzení změn materiálu po působení sálavého tepla. Metodou B se zjišťuje ochranný účinek materiálů. Materiály mohou být zkoušeny buď oběma metodami nebo jen jednou z nich. Zkoušky podle těchto dvou metod slouží k roztřídění (klasifikaci) materiálů; nicméně aby bylo možné určit nebo prohlásit materiál jako vhodný pro ochranné oděvy musí být vzata v úvahu dodatečná kritéria. Normalizována je i podstata zkoušky, která stanoví pro metodu A: "Zkušební vzorek je upevněn k volně stojící konstrukci (držáku vzorku) a vystaven určité úrovni sálání. Ze zadní strany vzorku je jen velmi malý odvod tepla; to představuje přísnou podmínku pro materiál. Jsou zaznamenány změny vzhledu vzorku". Dále norma uvádí podstatu zkoušky pro metodu B, která stanoví: "Zkušební vzorek je upevněn před čelem kalorimetru a vystaven určité úrovni sálání. Vlivem hmoty kalorimetru je odváděno teplo ze zadní strany vzorku; to představuje přísnou podmínku pro uživatele ochranného obleku vyrobeného z materiálu vzorku. Součinitel prostupu tepla a rozdílné úrovně přestupu tepla jsou určeny ze zaznamenané hodnoty nárůstu teploty kalorimetru v závislosti na čase." Normalizováno je zejména zkušební zařízení, zkušební podmínky a zkušební metoda. ČSN EN 366 (83 2744) byla vydána v únoru 1995.