ČSN EN 592

Norma se zabývá požadavky na obsah návodů k přístrojům pro diagnostiku in vitro, které používají odborníci. Nahrazuje EN 592:1994, která byla v České republice zavedena jako ČSN EN 592 v září 1996. Diagnostický přístroj in vitro patří mezi diagnostické prostředky in vitro, a ty jsou specifikovány ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/79/EC. Z definiční části normy vyplývá, že její ustanovení se vedle diagnostických přístrojů in vitro týkají i zařízení, kalibrátorů a kontrolních materiálů a veškerého příslušenství. Odborným (profesionálním) použitím se myslí použití pracovníkem, který k tomu má potřebné kvalifikační předpoklady. Protikladem k profesionál-nímu použití diagnostického přístroje in vitro je laické použití diagnostického přístroje in vitro (např. při domácí sebekontrole pacienta, jako je použití glukometrů při domácím stanovení glukosy v krvi). Požadavky na obsah návodu k použití jsou popsány podrobněji a ve větší šíři, než tomu bylo v předchozí verzi normy. Dikce EN 592:2002 je přesnější a aktuálnější, než dříve. V informativní příloze se uvádějí do souvislosti ustanovení této normy s odpovídajícími základními požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/79/EC z 27.října 1998 týkající se zdravotnických prostředků pro diagnostiku in vitro. Závěrečná bibliografická část normy obsahuje skromný počet 7 normativních a 2 dalších literárních odkazů.