ČSN EN ISO 10848-1

ISO 10848 (všechny části) předepisuje měřicí metody pro stanovení bočního přenosu jedním nebo několika stavebními prvky. Tato měření se provádějí v laboratorním zkušebním zařízení nebo na stavbě. Vlastnost stavebních prvků je vyjádřena buď jako celková veličina pro kombinaci prvků a styku (jako normovaný rozdíl hladin pro boční přenos a/nebo normovaná hladina akustického tlaku kročejového zvuku pro boční přenos), nebo jako styková neprůzvučnost vibrací či normovaný rozdíl hladin směrově průměrované rychlosti vibrací daného styku. Pro zdroje zvuku šířeného konstrukcí v budovách jsou použity dva přístupy, normovaná hladina akustického tlaku technického zařízení pro boční přenos a přenosová funkce, které mohou být použity pro odhad hladin akustického tlaku v místnosti příjmu v důsledku buzení stavební konstrukce technickým zařízením v místnosti zdroje. První přístup předpokládá, že boční přenos je omezen na jeden styk (nebo žádný styk, pokud je prvek nesoucí zařízení prvkem dělicím), a druhý zahrnuje kombinaci přímé (pokud existuje) a všech bočních cest přenosu. Tento dokument obsahuje definice, obecné požadavky na zkušební vzorky a zkušební místnosti, a měřicí metody. Stanoví pokyny pro výběr měřené veličiny v závislosti na styku a na typu stavebních prvků. Další části ISO 10848 upřesňují použití pro různé typy styků a stavebních prvků. Veličiny, které charakterizují boční přenos, lze použít ke srovnání různých výrobků nebo k vyjádření požadavku nebo jako vstupní data pro predikční metody, jako jsou ISO 12354-1 a ISO 12354-2.