ČSN EN ISO 21952

Norma poskytuje klasifikaci pro označování drátových elektrod, drátů, tyčí a svarových kovů podle jejich chemického složení a tam, kde je to požadováno, podle meze kluzu, pevnosti v tahu a tažnosti čistého svarového kovu. Poměr meze kluzu k pevnosti v tahu je u svarového kovu všeobecně vyšší než je tento poměr u základního materiálu. Je nutno poznamenat, že hodnoty mechanických vlastností zkušebních vzorků z čistého svarového kovu, které byly použity pro klasifikaci elektrod, drátů a tyčí se budou odlišovat od těch, které zjistíme u výrobních spojů vzhledem k rozdílům v postupu svařování, jako například v rozměru elektrody, v šířce rozkyvu, v poloze svařování a ve složení materiálu. Norma uznává, že na celosvětovém trhu existují dva rozdílné přístupy pro kvalifikaci daných drátových elektrod, drátů, tyčí nebo návarů a umožňuje použití jednoho nebo obou z nich pro potřeby určitého trhu. Použití kteréhokoliv typu klasifikačního označení (nebo obou z nich, podle potřeby) určuje výrobek jako klasifikovaný podle této mezinárodní normy. Klasifikace podle systému A vychází především z EN 12070:1999. Klasifikace podle systému B má základ především v normách používaných v oblasti Pacifiku.