ČSN EN ISO 2409

Norma stanoví metodu hodnocení odolnosti nátěrů proti oddělení od podkladů, jestliže je nátěr proříznut pravoúhlou mřížkou pronikající až k podkladu. Vlastnost stanovená touto empirickou zkouškou závisí mimo jiné i na přilnavosti nátěru buď k předcházející vrstvě, nebo k podkladu. Tento postup však nelze považovat za měření přilnavosti. Pokud je požadováno měření přilnavosti, lze použít metodu popsanou v ČSN EN ISO 4624. Popsanou metodu lze použít buď jako zkoušku vyhověl/nevyhověl, nebo za vhodných okolností jako šestistupňovou klasifikační zkoušku. U vícevrstvého nátěrového systému lze pomocí této metody hodnotit odolnost proti vzájemnému oddělování jednotlivých vrstev od sebe. Metoda není vhodná pro nátěry o celkové tloušťce převyšující 250 µm ani pro nátěry s texturou.