ČSN EN ISO 4624

Norma specifikuje tři metody (tj. s jedním tělískem nebo se dvěma tělísky na natřeném vzorku nebo se dvěma tělísky, z nichž jedno slouží jako natřený podklad) stanovení přilnavosti provedením odtrhové zkoušky na jednovrstvém nátěru nebo na vícevrstvém systému připraveném z nátěrových hmot nebo obdobných výrobků. Je jednou ze dvou norem (spolu s ČSN EN ISO 2409), které popisují metody hodnocení přilnavosti jednovrstvého nátěru nebo vícevrstvého systému připraveného z nátěrových hmot nebo obdobných výrobků. Hodnocení se v této normě provádí měřením minimálního napětí v tahu nutného k oddělení nebo roztržení nátěru ve směru kolmém k podkladu. Tuto zkoušku lze použít u velice různých podkladů. V normě jsou uvedeny různé postupy podle toho, zda je podklad deformovatelný (např. tenký kov, plasty a dřevo) nebo pevný (např. tlustý beton a kovové desky). Aby se zabránilo deformaci podkladu během zkoušky tahem, obvykle se používá sendvičová sestava. Pro speciální účely lze nátěr nanést přímo na čelní plochu zkušebního tělíska.