Hlavní stránka>ČSN EN ISO 899-2 - Plasty - Stanovení krípového chování - Část 2: Kríp v ohybu při tříbodovém zatížení
Not available online - contact us!
Vydáno: 01.07.1998
ČSN EN ISO 899-2
Plasty - Stanovení krípového chování - Část 2: Kríp v ohybu při tříbodovém zatížení
Měna
Označení normy:
ČSN EN ISO 899-2
Třídící znak:
640621
Počet stran:
20
Vydáno:
01.07.1998
Harmonizace:
Norma není harmonizována
Náhrada:
39209
Katalogové číslo:
51792
Popis
ČSN EN ISO 899-2
Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 899-2:1996. Evropská norma EN ISO 899-2:1996 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO 899-2:1993 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Tato druhá část ISO 899 předepisuje metodu stanovení krípu v ohybu plastů ve tvaru standardních zkušebních těles za předepsaných podmínek, jako je předběžná úprava, teplota a vlhkost. Používá se pouze pro jednoduše volně podepřené tyče zatěžované uprostřed (zkouška při tříbodovém zatěžování). (Kríp je vzrůst poměrného prodloužení při krípu v ohybu s časem při působení konstantního napětí. Poměrné prodloužení při krípu v ohybu je prodloužení povrchové vrstvy tělesa, která je způsobena napětím v určeném časovém okamžiku krípové zkoušky. Vyjadřuje se jako bezrozměrný poměr nebo v procentech.) Metoda je vhodná pro tuhé a polotuhé nevyztužené, plněné a vlákny vyztužené plastové materiály (definice viz ISO 472 - v ČR dosud nezavedena) ve tvaru pravoúhlých tyčí tvářených přímo nebo připravených strojním opracováním z desek nebo výlisků. Metoda je určena k získání údajů pro konstrukční účely, výzkum a vývoj. Kríp v ohybu se značně mění změnami v přípravě těles, jejich rozměrů a zkušebního prostředí. Tepelná historie zkušebního tělesa může rovněž mít velký vliv na jeho krípové chování (viz příloha A). V důsledku toho musí být uvedené faktory pečlivě sledovány při požadavku přesných srovnatelných výsledků. Pokud jsou vlastnosti krípu v ohybu využívány pro konstrukční účely, musí být příslušný plast hodnocen v širokém rozsahu napětí, času a v různých prostředích. Metoda není vhodná pro stanovení krípu v ohybu tvrdých lehčených hmot (v této souvislosti je nutné věnovat pozornost normě ISO 1209-1:1990 a ISO 1209-2:1990, o jejichž zavedení v ČR norma neinformuje). Norma dále obsahuje ještě kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Zkušební zařízení, kapitolu 5 - Zkušební tělesa, kapitolu 6 - Postup zkoušky, kapitolu 7 - Vyjádření výsledků a kapitolu 8 - Protokol o zkoušce. Dále informativní Přílohu A, B a normativní Přílohu ZA. Princip metody a postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN EN ISO 899-2 (64 0621) byla vydána v červenci 1998. Nahradila společně s ČSN EN ISO 899-1 ČSN 64 0621 z 17.12.1982.