ČSN ISO 10275

Norma specifikuje metodu stanovení exponentu deformačního zpevnění n tahem u plochých výrobků (plechy a pásy) vyrobených z kovových materiálů. Metoda platí pouze pro spojitou a monotónní část křivky napětí-deformace v plastické oblasti (viz 7.4). Zkušební těleso se podrobí jednoosé tahové deformaci předepsanou konstantní rychlostí v oblasti homogenní plastické deformace. Exponent deformačního zpevnění n se vypočítá tak, že se buď uvažuje část křivky napětí-deformace v plastické oblasti, nebo celá oblast homogenní plastické deformace. Zkouška se provádí při teplotě okolí, tj. mezi 10 °C a 35 °C. Zkušební těleso se do stroje pro zkoušení tahem upne tak, aby zatěžující síla působila v ose. V oblasti diagramu, kdy se exponent n stanovuje se musí zkušební rychlost udržovat na konstantní úrovni. Exponent deformačního zpevnění n je definován jako exponent skutečné plastické deformace v matematické rovnici vztahující skutečné napětí ke skutečné plastické deformaci dle Hollomon-Ludwikovy rovnice, která má v logaritmické formě tvar ln = ln C + n ln . Exponent deformačního zpevnění n je pak definován jako směrnice odpovídající přímkové závislosti.