ČSN ISO 12110-1

Tato část ČSN ISO 12110 určuje obecné zásady zkoušení únavy laboratorních vzorků v posloupnosti cyklů, jejichž amplituda se s každým cyklem mění. Tato posloupnost cyklů se označuje jako historie zatěžování a obvykle se odvozuje z měření zatížení provedeného na součástech nebo konstrukcích vystavených skutečným provozním zatížením. Podrobný popis záznamu provozních zatížení je aktuální pro každou laboratoř nebo průmyslové odvětví. Jelikož tato část ČSN ISO 12110 zahrnuje zejména historie zatěžování a generování řídícího signálu, lze předpokládat, že se může aplikovat jak na podmínky zatěžování řízené deformací nebo rychlostí růstu únavové trhliny, tak i na podmínky zatěžování v režimu řízení zatěžující síly. Toto je teoreticky správné, avšak v případě používání této části normy ČSN ISO 12110 pro jiné režimy zatěžování než jaké je zatěžování v režimu řízení síly je nutno postupovat opatrně. Tato část ČSN ISO 12110 se týká zatížení s proměnlivou amplitudou v režimu řízení síly, které odpovídá většině celosvětově prováděných zkoušek únavy s proměnnou amplitudou k datu publikování této části ČSN ISO 12110. Je vhodná k použití u režimu zatěžování jedinou výkonnou jednotkou, který v mnoha případech koresponduje se zatížením jednoosým. Po definování termínů používaných v normě je vysvětlena podstata zkoušky, historie zatěžování, programové bloky, generování řídicího signálu, vlastní postup provádění zkoušky a položky zkušebního protokolu. Přílohy normy se věnují normované historii zatěžování, rekonstrukci zatěžovacího signálu a předběžné analýze zkušebních údajů.