ČSN ISO 12135

Tento dokument specifikuje metody pro určení lomové houževnatosti vyjádřené veličinami K, , J a R-křivkami pro homogenní kovové materiály podrobené kvazistatickému zatěžování. Zkušební vzorky jsou opatřeny vrubem, předem vytvořenou únavovou trhlinou a zkouší se za pomalu rostoucího rozevření. Lomová houževnatost se pro jednotlivé zkušební vzorky určí při nebo po počátku tvárného šíření trhliny nebo na počátku nestability tvárné trhliny nebo nestabilního šíření trhliny. V případech, kdy trhliny rostou stabilním způsobem za podmínek tvárného rozevření trhliny, měří se křivka odporu popisující lomovou houževnatost jako funkci šíření trhliny. V některých případech při zkoušení feritických materiálů může nestabilní šíření trhliny nastat štěpením nebo iniciací a růstem tvárné trhliny, přerušeným štěpným šířením. Tento dokument nezahrnuje lomovou houževnatost při zastavení trhliny. Zvláštní požadavky na zkoušení a postupy analýzy jsou nezbytné při zkoušení svarů, tyto popisuje ISO 15653, která doplňuje tento dokument. Statistická variabilita výsledků silně závisí na typu lomu, například lomová houževnatost spojená se štěpným lomem feritických ocelí může vykazovat velké rozdíly. Pro aplikace, které vyžadují vysokou spolehlivost lze použít statistický přístup ke kvantifikaci variability lomové houževnatosti v tranzitní oblasti, jak uvádí ASTM E 1921.Účelem tohoto dokumentu však není specifikovat počet zkoušek, které se mají provést ani to, jak se má výsledek zkoušky aplikovat a interpretovat.