ČSN ISO 13822 uvádí přímo mezinárodně platné postupy hodnocení spolehlivosti existujících konstrukcí. Poskytuje obecné pokyny pro návrh oprav nebo modernizací existujících konstrukcí. ČSN ISO 13822 vychází z koncepce mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů. Při hodnocení existující konstrukce lze také použít pravděpodobnostní přístup. Účelem této normy je, aby doplnila chybějící pokyny pro hodnocení a návrh obnovy existující konstrukce. Součástí ČSN ISO 13822 jsou termíny a definice, postupy hodnocení existující konstrukce včetně vývojového diagramu, postupy určení zatížení a odolnosti konstrukce, analýza konstrukce, návrh konstrukčních opatření, hodnocení spolehlivosti, zpráva. V osmi informativních přílohách ISO 13822 jsou uvedeny doplňující informace včetně způsobu aktualizace měřených veličin na základě apriorních znalostí, použití statických nebo dynamických zkoušek, postupy stanovení časově závislé spolehlivosti, směrné indexy spolehlivosti. Pro usnadnění používání ČSN ISO 13822 bylo zpracováno šest národních příloh, které uvádějí doplňující pokyny pro hodnocení existujících konstrukcí v ČR a také podrobněji vysvětlují vybrané články normy. První dvě národní přílohy se zabývají obecnými zásadami hodnocení existujících konstrukcí a zkoušením konstrukcí a materiálů. V dalších čtyřech přílohách jsou pokyny pro hodnocení konstrukcí z jednotlivých materiálů (beton, ocel, kompozity, dřevo, zdivo). Vysvětlují se zde postupy stanovení charakteristické a návrhové hodnoty základních veličin a uvádějí se vlastnosti materiálů podle dříve platných norem.
