ČSN ISO 140-1

Norma obsahuje ISO 140-1:1990. ISO 140 sestává u následujících částí, pod obecným názvem Akustika - Měření zvukově izolačních vlastností staveb a stavebních konstrukcí: Část 1: Požadavky na laboratoře. Část 2: Stanovení požadavků na přesnost. Část 3: Laboratorní měření vzduchové neprůzvučnosti. Část 4: Měření vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi na stavbách. Část 5: Měření vzduchové neprůzvučnosti obvodových pláštů a jejich částí na stavbách. Část 6: Laboratorní měření kročejové neprůzvučnosti stropních konstrukcí. Část 7: Měření kročejové neprůzvučnosti stropních konstrukcí na stavbách. Část 8: Laboratorní měření změny kročejového hluku způsobené podlahou. Část 9: Laboratorní měření vzduchové neprůzvučnosti sníženého podhledu mezi místnostmi. Část 10: Měření vzduchové neprůzvučnosti malých stavebních prvků. Tato (první) část normy ISO 140 stanoví požadavky pro laboratoře pro měření zvukově izolačních vlastností stavebních konstrukcí s potlačeným vyzařováním zvuku bočními konstrukcemi. V poměrně stručné normě jsou obsaženy požadavky jednak na laboratoře pro měření vzduchové neprůzvučnosti v difusních podmínkách, jednak na laboratoře pro měření kročejové neprůzvučnosti strop a podlahových krytin. V obou případech jak na měřicí místnost, tak na měřicí otvor. V závazné příloze je příklad měření vzduchové neprůzvučnosti plné stěny (včetně bočních konstrukcí) u měřicích otvorů pro okna a zasklení. V informativní příloze je náčrt a popis měřicího otvoru pro měření vzduchové neprůzvučnosti zasklení. ČSN ISO 140-1 (73 0511) byla vydána v únoru 1993. Nahradila ČSN 73 0511 z 1.7.1985.