ČSN ISO 175

Norma obsahuje ISO 175:1981. Specifikuje metodu vystavení zkušebních těles z plastů bez vnější ochrany účinku kapalných chemikálií a metody stanovení změn vlastností vyvolaných touto expozicí. Metoda předpokládá hodnocení při ponoření celého povrchu zkušebních těles. Metodu lze použít pro všechny tuhé plasty, z nichž se připraví zkušební tělesa lisováním, vstřikováním nebo vytlačováním a výrobky z plastů ve tvaru desek, trubek, tyčí, fólií o tloušťce větší než 0,1 mm a jiných profilů. Metoda není použitelná pro lehčené materiály. Metody stanovení změn vlastností jsou specifikovány následovně: změny hmotnosti, rozměrů a vzhledu bezprostředně po ponoření a vysušení, změny fyzikálních vlastností bezprostředně po ponoření nebo po ponoření a vysušení. Normalizována je podstata zkoušky, která je popsána takto: "Úplné ponoření zkušebních těles do zkušební kapaliny na předepsanou dobu při předepsané teplotě. Stanovení vlastností před a po ponoření a eventuálním osušení; v posledním případě se stanovení pokud možno provedou následně na stejných tělesech." Z hygienického hlediska stojí za pozornost příloha A "Typy zkušebních kapalin". Vedle výčtu nejrůznějších látek jsou ve zvláštním sloupci "předepsána" povinná opatření, a to ve třech skupinách: A - charakterizuje látky leptavé, "které by nikdy neměly přijít do styku s pokožkou nebo oblečením, a u nichž se musí používat bezpečnostní pipety", B - charakterizuje látky hořlavé, "se kterými nesmí být manipulováno v blízkosti zdroje zapálení" a konečně C - charakterizuje látky toxické, "se kterými musí být manipulováno v dobře táhnoucí digestoři." ČSN ISO 175 (64 0242) byla vydána v červnu 1996. Nahradila ČSN 64 0242 z 1.11.1990 a národní příloha NA ČSN ISO 1817 (62 1510) ze srpna 1995.