ČSN ISO 3679

Norma obsahuje ISO 3679:1983. Určuje metodu pro stanovení bodu vzplanutí nátěrových hmot, rozpouštědel, ropy a podobných výrobků, které mají bod vzplanutí pod 110 °C. Podstata zkoušky: Metoda 1 (Pro kapaliny s předpokládaným bodem vzplanutí mezi teplotou okolí a 110 °C.): Zkušební dávka se zahřívá v předepsaném přístroji. Zkouška zapálení se provede, když je zkušební dávka udržena v podmínkách rovnováhy po dobu 60 s při teplotě přibližně 3 °C pod očekávaným bodem vzplanutí. Zkouška se opakuje při jiných teplotách, dokud se nezpozoruje vzplanutí při teplotě ne vyšší než 1 °C nad teplotou, při které vzplanutí nenastalo. Teplota, při které vzplanutí nastane, se zaznamená jako bod vzplanutí při atmosférickém tlaku, který převládal v průběhu zkoušky. Tato teplota se potom koriguje na standardní tlak 101,3 kPa. Metoda 2 ( Pro kapaliny s předpokládaným bodem vzplanutí pod teplotou okolí.): Zkušební dávka se ochladí nejméně 3 °C pod očekávaný bod vzplanutí a následně se zkouška zapálení provede v předepsaném přístroji jako ve 4.1, když je zkušební dávka udržena v podmínkách rovnováhy po dobu 60 s. Zkouška se opakuje při jiných teplotách, dokud se nezpozoruje vzplanutí při teplotě ne vyšší než 1 °C nad teplotou, při které vzplanutí nenastalo. Teplota, při které vzplanutí nastane, se zaznamená jako bod vzplanutí při atmosférickém tlaku, který převládal v průběhu zkoušky. Tato teplota se potom koriguje na standardní tlak 101,3 kPa. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou podrobně popsány. ČSN ISO 3679 (67 0601 ) byla vydána v březnu 1993.